▐ Zverejnené: 26/07/2026
Základný popis
Keď sa pozrieme na túto stránku z analýzy Josefa Ševčíka, nesmieme na ňu nazerať len ako na voľajaké moralizujúce čierne písmená na zožltnutom papieri. Je to návod, mapa ľudskej existencie… vymedzenie teritória, na ktorom sa odohráva najdôležitejšia vojna v živote každého človeka: boj o jeho vlastnú dušu. Svätý Tomáš Akvinský nebol len teológom. Bol priam až klinickým pozorovateľom ľudskej psychológie, a to stáročia pred ustanovením psychológie ako samostatnej vedy. Mnohé z toho, čo popisuje, by sme v žargóne modernej psychológie nazvali niečim ako „kognitívnym skreslením“, „narcistickou ilúziou“. Aplikácia mechanizmu, kde jedinec svojim životom nasleduje ideál, ktorý je v skutočnosti „dobrom“, čiže pozitívnou hodnotou len zdanlivo, takýto jedinec stráca kontakt s realitou. Stáva sa otrokmi vlastného sebaklamu. Zvyčajne sa jedná o osoby, ktoré majú strach pozrieť sa skutočnej pravde do očí, zvyčajne neschopní čeliť realite, ktorú si potrebujú pretvárať na svoj obraz…
« Tomáš Akvinský – Summa Theologica | Boj o dušu človeka: Rozdiel medzi dobrom, zdanlivým dobrom a čistým zlom / Hriechy a túžba po ukojení („mať sa dobre“) / „Logos“ – Cnostný život podľa zákonov prirodzeného poriadku »
ZNAČKY: Citát – inšpirácia – Kresťanstvo – Etika – Psychológia – Hlbinná psychológia – Sexuálna výchova – Feminizmus – Mravný ideál – Pravda – Krása – Cnosť – Ľudský život – Existencializmus – Humanizmus – Sebarozvoj – Výchova – Vzdelanie – Obrátenie – Znovuzrodenie
Činnost duševní může směřovati k dobru, může však směřovati i ke zlu, může toužiti po zlu, nebo lépe po klamném dobru, nebo může se ho varovati. Různé způsoby, jak duše se chová k dobru a ke zlu, nazývají se vášněmi a jich jedenácte: láska a nenávist, touha a útěk, radost a smutek; naděje a zoufalství, odvaha, strach a hněv, dle toho, může-li duše dobra nebo velikého dobra dosáhnouti nebo nedosáhnouti, před zlem nebo velkým zlem uniknouti nebo jemu podlehnouti. Krásně, umělecky pojednal sv. Tomáš o vášních lidských, o jejich příčinách a účincích a prostředcích proti vášním, které jsou duši na škodu.
Člověk konaje častěji dobré skutky, nabývá zvyku v dobru, zlými skutky ve zlu. Zvyk činiti dobře, jmenuje se ctností, různou dle toho neb onoho druhu dobra; zvyk činiti zle jmenuje se neřestí, jež rozděluje se dle druhů zla, a všechny se protiví protivným druhům cností. Krásně pojednává Tomáš o druzích cností, o jejích vzájemné příbuznosti a odměně jejich po smrti, podobně pojednává o příčinách, účincích a trestech neřestí.
Příčinou hříchu může býti nevědomost, smyslnost, zlá vůle a příčiny zevnější, totiž Bůh, jenž dopustí, aby někdo do hříchu upadl, avšak jen proto, aby uznávaje svou slabost se polepšil a více se hříchu varoval. Dalé zlý duch, jenž ze závisti a ze vzdoru proti Bohu snaží se lidi od něho odvrátiti. Konečně přícinou hříchu jest domácí nepřítel člověka – slabost přirozenosti lidské po pádu prvních rodičů. Potom pojednává Tomáš hříchu dědičném a jeho následcích, o druzích a následcích hříchu.
Aby se člověk mohl hříchu varovati, má jednati dle zákonů, hlavně dle zákona přirozeného, jenž jest první po zákoně věčném, jímž Bůh vše k jistému cíli řídí.
